2016

Jubilejní 20. ročník brněnské česko-slovenské konference

Ve středu 7. prosince 2016 se na půdě Filozofické fakulty Masarykovy univerzity konal jubilejní, už dvacátý ročník brněnské česko-slovenské konference. Pod záštitou České asociace slavistů společně s Ústavem slavistiky FF MU, Literárního informačního centra v Bratislavě, Slavistické společnosti Franka Wollmana a Středoevropského centra slovanských studií se setkali významní literární vědci obou zemí, aby zhodnotili vztahy mezi Čechy a Slováky projevující se především v literatuře, ale také v kultuře a umění.

Konferenci otevřel proděkan pro zahraniční vztahy, doc. Tomáš Pospíšil, následovaly proslovy hostů ze Slovenska, Dany Podracké a Daniely Humajové z Literárního a informačního centra. Proslov předsedy České asociace slavistů a vedoucího Ústavu slavistiky prof. Iva Pospíšila poukázal na důležitost vyrovnávání se s novými jevy, také s jevy negativními, které k prohloubení vztahů mezi Čechy a Slováky rozhodně nepřispívají, jako například lhostejnost k dění u sousedního národa, což je vidět také na poklesu zájmu o studium slovakistiky v České republice.

Dál už následoval příspěvek Petra Kučery, v němž promluvil o literárněhistorické syntéze Stanislava Šmatláka a Viliama Marčoka Dejiny slovenskej literatúry I–III1 jako příkladu nevzájemnosti, zaměření na slovenské prostředí, nereflektování propojenosti s tím českým. V další literárněhistorické syntéze s názvem Slovenská literatúra po roku 1989 (2007) se podle autora ještě projevuje doznívání Šmatlákovy metody. Osobité místo však zajímá publikace Hľadanie súčasnosti (2014), jež ve srovnání s předchozími zohledňuje středoevropský kontext.

Česko-slovenské vzájemnosti v oblasti uměleckého přednesu se věnoval David Kroča. První ročník recitační soutěže se uskutečnil v roce 1965 ve Valašském Meziříčí. Soutěže se pravidelně zúčastňují recitátoři z Česka i Slovenska, navíc česko-slovenská vzájemnost se zrcadlí i ve výběru ukázky – někteří čeští účastníci si vybírají slovenské básně a slovenští zase české. Mezi oceněnými najdeme vícero známých osobností (Hana Krtičková, Slávka Halčáková a další).

Česko-slovenské spolupráci v rámci spolkové činnosti se věnovala Eliška Gunišová. Její příspěvek přinesl zajímavé informace o slovenských spolcích v českém prostředí, jejich aktivitách pro krajany, propagaci Slovenska v českém prostředí, ale také o jejich vydavatelské činnosti. Důležité místo mezi spolky zaujímají studentské, v jejichž činnosti významným krokem určitě bylo obnovení spolku Detvan a založení Slovenského domu v Brně. Aktivita slovenských spolků v českém prostředí se také stala předmětem diskuse. Ivo Pospíšil poukázal na tzv. asymetrický model spolkové činnosti, jenž se projevuje po roce 1993, vzhledem k přemíře slovenských spolků v Česku, kdy na Slovensku působí jenom minimální počet českých spolků.

Autoři dalších příspěvků se věnovali přesahu tvorby českých spisovatelů do slovenského prostředí. Tvorba Vlastimila Miloty (1923–1993), spisovatele pocházejícího z východního Slovenska, se stala námětem příspěvku Františka Všetičky. Milota psal v češtině i ve slovenštině prózy jako například Ruská ruleta, Poslední etapa, Mlčení na medvěda, Tiché vzpoury. Podle Všetičky je zejména dílo Poslední etapa (1970) tím nejlepším, co Vlastimil Milota napsal. Autor v něm zachycuje poslední fázi SNP bez patosu, do té doby nevšedním pohledem na historické události. Ester Nováková představila českou spisovatelku Vlastu Štáflovou (1907‒1945), jejíž kontakt se Slovenskem podmínila především autorčina záliba v horolezectví. Prostředí slovenských velehor se zrcadlí v díle Reflexe na hladině (1934) s podtitulem Tatranské nálady a v epistolárním románu Hory zdar (1934).

Ivo Pospíšil se věnoval osobnosti ruského emigranta Sergeje Grigoroviče Vilinského (1876–1950), který ve svých publikacích V Rusku boj trvá, Ruská revoluce snažil přiblížit Rusko českému a slovenskému prostředí. Jeho publikace z roku 1931 Rus se dívá na Československo je zajímavým pohledem na 1. ČSR, její politiku, ale například i náboženskou otázku.

Svou tematikou zaujaly i další příspěvky: srovnání českých a slovenských úvodníků v týdeníku dolnozemských Slováků Naše snahy z pera Patrika Šenkáre, vztahy českých a slovenských historiků v rámci Československé historické společnosti, jež zkoumala Jitka Rauchová, příspěvek Zuzany Kákošové o vztazích mezi českými a slovenskými vzdělanci v 16. století, nebo příspěvek Michala Petroviče, který znovu poukázal na problematiku oslav vzniku 1. ČSR na Slovensku.

Problematice česko-slovenských vztahů odrážejících se v autobiografických žánrech se ve svých příspěvcích věnovaly Hana Hrancová a Lenka Paučová. Různé pohledy na osobnost T. G. Masaryka na základě memoárů Anny Horákové Gašparíkové U Masarykovcov a Karla Čapka Hovory s T. G. Masarykem prezentovala Hana Hrancová. Lenka Paučová hledala prvky česko-slovenské vzájemnosti v memoárovém díle Alberta Pražáka S Hviezdoslavom.

Srovnání tvorby českých a slovenských ženských autorek přinesli Simona Švandová a Miroslav Chocholatý. Postava ženy v souřadnicích lásky a ušlechtilosti, s nádechem autobiografie v novele Boženy Slančíkové Timravy Bez hrdosti a povídce Hubička z pera Karolíny Světlé zaujala Simonu Švandovou. Miroslav Chocholatý srovnával básnické sbírky Kateřiny Rudčenkové (Není nutné, abyste mě navštěvoval; Popel a slast) a Márie Ferenčuhové (Imunita, Skryté titulky, Princip nejistoty). Českou a slovenskou autorku sbližuje pocit odcizení, bolesti, smrti, život ve městě je pro obě ortelem, setkáváme se u nich také s motivem odmítnutého mateřství.

Na zobrazení prostoru v díle Samuela Godry Zlatovič se zaměřila Ľubica Hroncová. Autorka poukazuje na neurčitost, měnící se charakter prostoru v závislosti od prožívání postav, ale také na prolínání vnějšího a vnitřního prostoru, což v intencích poetiky biedermeieru akcentuje jeho emotivní funkci.

Tvorbě slovenského autora fantasy žánru Juraje Červenáka a jeho vztahu k českému prostředí se věnoval Juraj Búry. Červenáka spojují s českým prostředím rodokapsy, které psal a vydával primárně v češtině. Srovnal poetiku Červeňáka a Jiráska, přičemž dochází k závěru, že Červenák je autorem drsnějším, krvavějším, kdežto Jirásek národopisným, romantizujícím, který ve svých dílech směřuje k ponaučení.

Přesahu tvorby slovenských spisovatelů do českého prostředí se ještě věnoval Viliam Jablonický, jenž z perspektivy dneška zmapoval česko-slovenské vztahy u Martina Kukučína. Projevy česko-slovenské vzájemnosti v tvorbě spisovatele srovnávaného s J. W. Goethem, ve tvorbě Jana Kollára, zkoumal Pavol Markovič. Jednoaktovkami Václava Havla a jejich inscenací ve slovenském prostředí na prknech martinského divadla se zabývala Dagmar Inštitorisová.

V závěru konference Ivo Pospíšil poukázal na důležitost setkání, řešení problémů, otázek politických, společenských, ale i poetologických. Konferenční příspěvky budou publikovány v kolektivní monografii v roce 2017.

Lenka Paučová

This slideshow requires JavaScript.

………………………………………………………………………………………………

Cena ČAS za mimořádné vědecké dílo z oboru slavistika

Komise pro udělování Ceny ČAS (ve složení doc. PhDr. Květuše Lepilová, CSc., prof. PhDr. Libor Pavera, CSc. a prof. PhDr. Ivo Pospíšil, DrSc.) se rozhodla v roce 2016 udělit vůbec první Cenu ČAS za mimořádné vědecké dílo z oboru slavistika

Mgr. Tomáši Hermannovi, Ph.D. 

a Prof. PhDr. Miloši Zelenkovi, DrSc.

za komentovanou edici Romana O. Jakobsona Moudrost starých Čechů.

Cena byla předána během slavnostního zahájení V. kongresu českých slavistů v Telči.

Srdečně gratulujeme!

cena-cas

Grafický návrh Ceny ČAS realizoval Svatoslav Böhm – známý knižní grafik, malíř, dizajnér.

unnamed

Medailon napsal Martin Mikolášek.

………………………………………………………………………………

V. kongres českých slavistů

Ve dnech 6.–7. října 2016 se v prostorech univerzitního centra Masarykovy univerzity v Telči konal již 5. kongres českých slavistů organizovaný Českou asociací slavistů (ČAS) v spolupráci s Ústavem slavistiky FF MU.

            Kongres zahájili úvodním slovem představitelé ČAS Miloš Zelenka a Josef Šaur. Zároveň si auditorium mohlo alespoň zprostředkovaně z úst Miloše Zelenky vyslechnout pozdravy a zahajovací sdělení o současné pozici slavistiky ve dnešním světě od nepřítomného předsedy ČAS a zároveň vedoucího Ústavu slavistiky FF MU Iva Pospíšila.

            Součástí zahájení bylo i slavnostní odevzdávání pamětních listů Slavistické společnosti Franka Wollmana a Ceny ČAS za mimořádné vědecké dílo z oboru slavistika. Pamětní list za celoživotní dílo v oblasti slavistiky byl odevzdán prof. PhDr. Danuši Kšicové, DrSc.; doc. PhDr. Květuši Lepilové, CSc. a prof. PhDr. Haně Voisine-Jechové, CSc. Zcela poprvé byla předána Cena ČAS za mimořádné vědecké dílo z oboru slavistika, již se komise rozhodla udělit Mgr. Tomáši Hermannovi, Ph.D. a prof. PhDr. Miloši Zelenkovi, DrSc. za komentovanou edici Romana Jakobsona Moudrost starých Čechů.

            Nehledě na samotný název kongresu, přihlášených bylo víc jak 50 slavistů nejen z evropských pracovišť (Brno, České Budějovice, Hradec Králové, Olomouc, Opava, Plzeň, Praha, Bratislava, Prešov, Budapešť, Bielsko-Biala, Gdaňsk, Katowice, Varšava, Lvov, Bukurešť, Paříž, Moskva, Nižný Novgorod, Wuhan). Jazykově byla nejčastěji zastoupena čeština, slovenština, ruština a polština. Záměrně široce definované téma kongresu – Klíčová témata současné slavistiky – již tradičně nabízelo prostor pro představení návrhů řešení koncepčních, metodologických, tematických a personálních problémů a rovněž otázek současné mezinárodní slavistiky. Speciální panel byl věnován konkrétně tradicím a současnosti brněnské slavistiky v nadnárodním kontextu a sloužil jednak jako jakási bilance toho, co se na brněnské půdě v slavistických mezích dokázalo, ale na druhé straně i jako vyřčená výzva pro důkladnější studium toho, co doposud zůstalo částečně opomíjené.

            Celkově byly příspěvky rozděleny do dvou sekcí – literárněvědné a jazykovědné, které probíhaly souběžně během obou dnů. Vzhledem k vysokému počtu přednášejících není možné připomenout každý příspěvek zvlášť, v rusistickém odborném časopisu by neměly být opomenuty alespoň některé referáty zaměřené přímo na ruský areál nebo s výraznými přesahy do ruského prostředí – mezi ně patřil například příspěvek Jindřicha Kesnera Об одном активном процессе в грамматике и лексике русского и чешского языков, studie Stanislavy Špačkové K chystané aktualizaci pravidel praktické transkripce z češtiny do ruštiny, příspěvek brněnského rusisty Jiřího Gazdu Internetové komentáře na zpravodajských serverech jako indikátor rusko-českých vztahů, sonda Zoji Nowożenowe Русское глагольное предложение: структура и семантика. Na souvislosti s ruským prostředím upozorňovaly i literárně orientované příspěvky – např. Iwony Krycka-Michnowské: Dymitr Fiłosofow o Adamie Mickiewiczu i literaturze polskiej nebo Simony Koryčánkové: K problematice jazykového vyjádření percepčních obrazů v básnické tvorbě O. Březiny (ve srovnání s překlady K. Balmonta) a výjimkou nebyly ani vysloveně rusky zaměřené studie – Инверсия в поэтике Андрея Платонова od Eleny Vasilyevy, Скабичевский о непочтенном писателе Лескове od Galiny Kosych, K charakteristickým aspektům literárněkritických prací P. V. Anněnkova od Josefa Šaura a další.

            Vliv Ruska, jako dominanty slovanského světa, byl ovšem víc nebo míň přirozenou součástí i mnoha dalších referátů: K problematice výzkumu autobiografických žánrů v kontextu slovanských literatur od Lenky Paučové, Včera a dnes – Terézia Vansová v slovanskom literárnom kontexte od autorky zprávy.

            Jak je zřejmé již z několika pár výšeuvedených příspěvků, slavistika opětovně potvrdila svoji multioborovou orientaci. Otázkou zůstává jen to, jak tento potenciál využít k tomu, aby nezůstávala na okraji zájmu akademického světa, a tedy jaké reorganizační změny podniknout k tomu, aby slavistické studijní obory opětovně přitáhly k sobě zvýšenou pozornost veřejnosti.

             Je důležité upozornit, že obdobná setkání nemají pouze význam poznávací, ve smyslu prezentování vlastního výzkumu, ale především dávají prostor na projednávání jednotlivých výzkumných sond jednotlivých pracovišť či vědců a zároveň nabízejí možnost se účastníkům vzájemně osobně a lidsky poznávat a i tím prohlubovat a rozšiřovat budoucí možnou spolupráci mezi slavistickými pracovišti rozptýlenými po celém světě, což je v akademickém prostoru nesmírně důležité. Zájem o kongres zvenčí je možné pozorovat i na samotném složení účastníků, pokud na prvním kongresu v roce 2007 dominovali především čeští a slovenští vědci, letos už byla mezinárodní účast v programu jasně zřetelná.

            Přednesené sondy budou publikovány v odborných časopisech a vybraných kolektivních monografiích Ústavu slavistiky FF MU. V pořadí již VI. kongres, který je plánován na rok 2018, by se měl uskutečnit v Praze.

Psáno pro Novou rusistiku

Eliška Gunišová

This slideshow requires JavaScript.

…………………………………………………………………………………………………………………

Hodnoty v literatuře a umění III

Fotogalerie z mezinárodní konference Hodnoty v literatuře a umění III, která se uskutečnila ve dnech 30.-31. 8. 2016 na brněnské půdě Masarykovy univerzity. Pořadatelem akce byla Česká asociace slavistů ve spolupráci s Ústavem slavistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, společností Ars Comparationis (Slovanská sekce Mezinárodní asociace pro studium slova a obrazu)‚ Středoevropským slavistickým centrem a Slavistickou společností Franka Wolmana.

This slideshow requires JavaScript.

…………………………………………………………………………………………………………..

Brněnské rusistické kolokvium I

     Dne 19. května 2016 se v prostorách Masarykovy univerzity uskutečnil pilotní ročník Brněnského rusistického kolokvia s podtitulem Postavení, záměry a úkoly současné české rusistiky.

     Kolokvium úvodním slovem otevřel vedoucí Ústavu slavistiky FF MU a uznávaný znalec ruské literatury – profesor Ivo Pospíšil, spolu s děkanem Filozofické fakulty MU, profesorem Ústavu pedagogických věd a odborníkem v oblasti řízení vzdělávacích institucí a vzdělávací politiky – Milanem Polem, m. j. rovněž absolventem oboru Pedagogika – ruský jazyk a literatura.

     K zahajovacímu bloku patřilo i pojednání Iva Pospíšila o historii rusistických studií, o současných přístupech k výzkumu Ruska (v oblasti dějin, literatury, jazyka, jako i reálií), ale i o vizích a trendech studia rusistiky v budoucnu.

     Následně byly Josefem Šaurem auditoriu představeny vědecké časopisy vycházející na Ústavu slavistiky FF MU – Opera Slavica, Slavica Litteraria a především Novaja rusistika (J. Š. je jejím výkonným redaktorem už od roku 2008) a připravované, jako i probíhající změny v N. r., které směrují k zařazení časopisu do mezinárodních databází.

     V dopoledním bloku řízeném Ivem Pospíšilem zazněly příspěvky Heleny Flídrové, Aleša Brandnera, Ladislava Vobořila, Jiřího Gazdu, Simony Koryčánkové, Jany Kostincové, Josefa Šaura, Michaely Peškové. Odpolední blok vedený Josefem Šaurem prezentoval současné bádání Radomíra Vlčka, Lenky Vlčkové Kryčerové, Igora Jelíneka, Galiny Kosych, Lenky Paučové a v neposlední řadě Iva Pospíšila.

    Nedílnou součástí kolokvia byly tradičně i společné diskuse mezi jednotlivými bloky, týkající se nejenom přeložených studií, ale – a co je podstatné – kriticky hodnotily i otázky současného studia ruštiny a ruské literatury, jako i přístup dnešních studentů k tomuto studiu a poptávku po změně studijních osnov.

   Texty, které byly jejich autory na konferenci předneseny, budou publikovány v periodikách České asociace slavistů a Ústavu slavistiky FF MU.

This slideshow requires JavaScript.

Reklamy